Dárkové poukazy pro radost
Blog

BLOG

Novoroční nebo raději celoroční předsevzetí?

Vánoce jsou za námi, oslavy silvestra také a mnozí z nás si jistě dali předsevzetí do nového roku!
Dáváte si je i VY?
Plníte je potom?
A jak se v tom cítíte? Funguje Vám to či nefunguje? 

Já sama za sebe musím říct, že nedávám, a to z jednoho prostého důvodu. Vím, že kdybych si dala nějaké velké předsevzetí, ušila bych si na sebe bič. A buďto by to dopadlo tak, že bych byla pod tlakem, že to přece musím splnit, když jsem si dala TO předsevzetí!
Anebo bych po pár dnech až týdnech skončila a byla na sebe naštvaná, že nejsem schopná to dodržet.
A tak se do toho vůbec nepouštím. 

Dělám ale něco jiného!
Je to takové každodenní předsevzetí :-)
Jeden den je to přece jen snáze splnitelné.
A co že to je? 

Povídám si sama se sebou :-)
Někdy nahlas, většinou ale potichu.
A ptám se.
Co dnes mohu udělat pro to, aby byl svět radostnější?
Co mohu dnes udělat jinak, co by tomu napomohlo? 

A aby se něco dělo venku, je potřeba vždy začít uvnitř, u sebe.

Co hezkého mě dnes čeká?
Co je zapotřebí k tomu, abych měla dnes hezký den? 

Čeká-li mě nějaká nekomfortní či stresovější situace, pak se opět ptám.
Co je zapotřebí k tomu, abych tím prošla v lehkosti a zábavě?
Můžu se u toho bavit?
A pokud ano, co pro to mohu udělat? 

Věřte nebo ne, vždycky nějaká možnost přijde.

A jelikož to používám každý den, každý den je jiný, každý den přijde jiná možnost.
A jelikož to není tlak, ale zábava. Tak to opravdu každý den používám.
A tak vzniká z jednodenní výzvy týdenní, měsíční, roční až to vlastně není předsevzetí, ale změna v životě.

 

Otázky si vymýšlím, upravuji dle potřeby, nálady, aktuální situace.
Ty základní jsem se ale naučila díky metodě Access Consciusness® a Access Bars® 

Podzim

Barvy podzimu, barvy života

Příroda je inspirující v mnoha ohledech. Když jí pozorujeme, vnímáme, jak funguje, mnohdy nám dokáže vyobrazit i náš život.
Podzim mám ráda, hraje všemi barvami, je proměnlivý, až nevyzpytatelný.
Ano, stejně, jako náš život.
Probudíte se do pochmurného rána, venku je mlha, zima, vlhké vlezlo, že ani z postele se nechce vylézt.
Někdy ten stav zůstává celý den, jindy trvá pár chvil a když mlha opadne, vyleze sluníčko a stromy hrají všemi barvami, vydáte se nadýchat čerstvého vzduchu a nemůžete se vynadívat, jak jen je ten náš svět krásný.
Jak Vám je na něm krásně.
Příroda ví, na podzim se pomalu ukládá ke spánku, část zetlí, část na jaře obrazí a bude silnější a zelenější než rok předtím.
A co náš život?
Vidíte souvislost?
Někdy máme radostné dny plné pozitivních událostí a vše jde snadno. Jsme šťastní!
Pak ale přijde nenadálá těžká událost, složitá životní situace, něco či někdo z našeho života odejde.
A vypadá to, že náš život je obrácený vzhůru nohama, že fáze radosti v našem životě skončila.
Může to trvat kratší, či delší čas.
Pak ale opět něco přijde, něco, co nás povzbudí, poškádlí, rozveselí a dokáže ukázat nové možnosti. Novou radost. Jsme-li ochotni ji vidět. Stejně jako v přírodě…
Může pak být ještě silnější než kdy předtím.

Podzim

Letošní dovolenou si uchováváme v našich srdcích

Milujeme cestování celá rodina, občas si však říkám, jak rychle krásné zážitky z ní vychládají a jak rychle se navracíme do běžného kolotoče života a už po ní téměř nevzdechneme.

Vždycky máme tendenci si přivézt „něco“ na památku, co nám připomene konkrétní místo, zážitek. Něco, co uchová naši vzpomínku!
Někdy je to obraz, jindy knížka, dekorace do bytu.
Letos jsme si z Holandska přivezli cibule tulipánů.
V čem je to tentokrát jiné?

Zrovna nedávno jsme si s manželem říkali, že už se nám to zdá tak dávno, jako bychom tam ani nebyli. (A přitom je to pár měsíců).

Jenže teď o víkendu přišel čas cibulky zasadit, a tak jsme společně šli a sázeli a najednou vzpomínky vyplouvají.
Jak jsme hledali, kde je koupíme, jak jsme objížděli zahradnictví, jak jsme se vybírali.
Ale nejen to, vybavila se mi v tu chvíli téměř celá naše cesta a vyplavil se s tím i blažený pocit, jak jsme si ji společně užili.
A v tom je to kouzlo.
Najednou jste tam znova, ve Vaší mysli 😀

Těšíme se na jaro, až nám tulipány vykvetou… a věřím, že si zase najdeme společnou chvíli, kdy si budeme moci na výlet do Holandska vzpomenout a chvíli tam ve vzpomínkách pobýt.

U cibulí tulipánů je v tomhle jedna výhoda: na jaře Vám vykvetou, v létě je vytáhnete ze země a na podzim je tam zase vrátíte.
Máte tak opakovaný důvod se na chvíli zastavit a vrátit se k hezkému zážitku…

A co dalšího nás osloví příště? Necháme se překvapit!

Tulipany

Plnění snů jako výsada

Měli jste jako děti své sny, touhy, plány? Vzpomínáte na ně? Občas nebo i často? A říkáte si potom, jojo, to bývávalo krásné období. Zato teď už jsem dospělý a nemůžu snít, musím žít tady na zemi. Chodit do práce a být zodpovědný.

Možná, že jste jedním ze „šťastlivců“ a své sny si i plníte.

Ale co když ne? Je možné s tím vůbec něco dělat? Chtěli byste?

Je opravdu plnění snů „výsadou“?

Povím Vám jeden malý příklad ze svého života. Už jako malá holka jsem milovala psaní. Pamatuji si, když moji rodiče koupili štěňátko a já psala den za dnem, jak rostlo, co jsme dělali atd. Určitě mnozí z Vás znají Dášeňku od Karla Čapka. Tahle knížka mě inspirovala. Roky plynuly a já psala básně, povídky, cokoli mě napadalo v daném období života. Jednu dobu jsem dost běhala a u toho jsem si představovala, jak píšu knihu o běhání. A víte co? Nikdy nikdo mé psaní nečetl.

A proč? Protože jsem ho nikomu neukázala.

Pak přišla jedna úžasná žena a ta se mě zeptala: o čem jsi vždy snila?

A já věděla.

Víte, nebylo to hned, ale mně najednou došlo, že plnění snů nemusí být výsadou.

A co je tedy zapotřebí? Nejen sny snít, ale i je tvořit.

Nemusí z Vás hned být dokonalý spisovatel, malíř či (dosaďte si sami😊)

První krok je začátkem cesty.